Chvalme Pána za jeho skutky, za jeho projevy lásky a ochotu k odpuštění. Děkujme mu za jeho Syna Pána Ježíše Krista, za jeho oběť na kříži, která lidem umožňuje odpuštění hříchů a otevírá cestu k nebeskému Otci. Děkujme mu za duchovní dědictví, které dal Čechům, za lásku k pravdě, za touhu po opravdovosti a integritě.
Prosme za rozmach modlitebního hnutí v České republice. Modleme se za všechny lidi, kteří jsou zapojeni v modlitební stráži, aby plynuli v proudu Ducha svatého, modlili se v jednotě s Kristem a Pán je oblažil radostí v Domě modliteb. Ve svém domě je oblažím radostí. (Iz 56,7) Také prosme za další žhavé uhlíky, které by se do této modlitební stráže zapojily. Za vylití ducha modliteb, abychom s modlitbami nemohli přestat. Za víru, lásku a naději, aby naše modlitby měly sílu a účinnost, protože bez víry nemůžeme čekat nic. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane. (Jk 6,7)
Za obnovu českých studní. Jde o dvanáct hodnot, které jsou v naší zemi přítomné, ačkoliv jsou někde hluboko, jako kořeny pod zemí. Ale je v nich potenciál, aby opět vyrostly v mohutný strom a přinesly ovoce národům. To je naše národní dědictví. Modleme se za obnovu lásky k pravdě, touhu po ryzosti a svatosti. Za vyčištění studny pracovitosti, řádu Božího, za pramen horlivosti pro dobrou věc, za studnu milosrdenství. Otevření studnice misie, aby křesťané byli radostní, svobodní a kreativní ve zvěstování evangelia v Čechách i v jiných národech. Za vytrysknutí studnice proroctví, aby křesťané rozuměli Bohu a znali jeho hlas. Za studnu svobody, která spočívá především ve svobodě od hříchu a svobodě k poslušnosti Pána. A za otevření studnice vzdělanosti jako obranu před lží a klamem nepřítele lidských duší. Aby v Česku bylo mnoho inteligentních a vzdělaných vědců, umělců, politiků, podnikatelů, ale i prostých lidí, kteří by podle svého vzdělání také uměli žít. Kéž Bůh povolá křesťanské vůdce, vzory hodné následování, další odvážné Husy, Chelčické, Komenské…
Třicet let po smutné bitvě na Bílé hoře psal Komenský závěť Jednoty bratrské. Byl posledním biskupem Jednoty a viděl rozptýlení českého lidu Božího mezi národy. Za třicet let zbylo z krásné Jednoty několik malých sborů v Polsku. Proto se Komenský zamýšlel nad tím, co bylo duchovním a duševním vlastnictvím Jednoty, a viděl šest hodnot, které byly Jednotě vlastní a za které bojovala i za cenu ztráty životů. Tyto hodnoty Komenský odkázal jako dědictví českému národu:
- Láska k Boží čisté pravdě, kterou nám před jinými národy začal ukazovat Pán službou mistra Jana Husa. On ji zpečetil svou krví se svým pomocníkem Jeronýmem i jinými věrnými Čechy
- Láska a touha po Božím slově – Bibli
- Láska k řádu Božímu a život v poslušnosti a kázni
- Horlivost a touha po jednotě mezi křesťany
- Láska a úsilí o rozkvět českého jazyka
- Výchova mládeže
A toto dědictví odevzdala Jednota bratrská českému národu před 360 lety. My dnes můžeme pracovat a modlit se, aby toto dědictví nezahynulo, ale mocně se rozhojnilo. Zavazuje nás k tomu biskup Komenský a především věčné Boží určení.
Závěr závěti je silný:
Nezanedbávej své dědictví, které ti odvedou moji synové, až přijde čas. Sumou, celou svou pozůstalost jako popel po svém shoření odkazuji tobě, milá vlasti, abys z něho připravila louh ke smývání špíny svých dětí. Tak Pán učinil mně v mých počátcích, že vzbudil z popela Husova mne a mé děti.